ROK 1992 - RAKOUSKÉ ALPY PODRUHÉ ANEB ZNOVU V HALLSTADTU

Po úspěšném putování v roce 1991, jsme se opět vydali na cestu do rakouských Alp v srpnu roku 1992, tentokrát ve větším množství 47 lidí ( jeden autobus a jedno osobní auto ). Poprvé s námi jel kněz. Byl to P. Jenda Balík z Nazareta a od té doby se účast kněze v autobuse stala tradicí. První zastávkou, kterou jsme podnikli, bylo koupání u jezera Mondsee, od kterého jsme mohli vidět krásu kopce Schafbergu, který jsme zdolali v loňském roce. Na první tři noci jsme se ubytovali v příjemném kempu u Pfarrwerfenu. Z tohoto našeho tábořiště jsme podnikli řadu výletů. Mezi nimi to byl výlet ke třem jezírkům Gosausee, kde jsme se rozdělili na několik skupin. Někteří slézali Donnerskügle a jiní se pokoušeli dostat až na AdamekHütte. Jeden den jsme strávili návštěvou soutěsky Lichtensteinklam. Voda zde po staletí vytvořila nádherně tvarované říční koryto s četnými vodopády.

Po třech dnech jsme vyjeli do Hallstadtu, ale dorazili jsme tam vlastne až o den později. Cestou jsme se pokusili zdolat krásný kopec Heukareck, na jehož vrcholu je kříž. Díky nedostatku času a hlavně díky silnému větru se vrcholu podařilo dosáhnout jen malé skupince. Při zpáteční cestě jsme se byli nuceni na dlouhou dobu schovat v jedné salaši před deštěm, a tak náš přejezd do Hallstadtu byl kvůli pozdní hodině přesunut na následující den. U parkoviště v dešti jsme rozbili tábor a vyčerpaní jsme ulehli.

Podruhé jsme využili pohostinnosti hallstadtského pana faráře a po roce jsme se opět ubytovali na půdě místního kostela. Mýt jsme se museli v domě hrobníkově, který je na druhé straně hřbitova, jenž se rozprostírá přímo u kostela. 14.8.1992 někteří z nás vystoupili na horu Dachstein ( 2995 m n.m. ). Alpy v této oblasti jsou nádherné, což dokládá tato fotografie.

Cesta byla náročná, protože je to túra dlouhá a s velkým převýšením a navíc se musí jít dlouho po ledovci. Při zpáteční cestě navíc padla mlha, což na ledovci není nejlepší. Skupina dorazila do Hallstadtu až za tmy vysílená ale štastná. Následujícího dne byla slavnost Nanebevzetí Panny Marie, a tak jsme ji mohli oslavit v kostele této slavnosti zasvěcenému. Na rozdíl od loňského roku mohla však mše svatá probíhat v češtině.

Následující den jsme se s místním panem farářem rozloučili a přejeli jsme na známé místo z loňska k jezeru St. Wolfganga. Při večerním povídání jsme mohli pozorovat krásně jasné nebe s Leonidy a pozdě večer jsme ještě navštívili městečko St.Gilgen. Druhý den ráno jsme odjeli směr domov.