LOURDES 1993 - ANEB DO ŠPANĚLSKA A ZPĚT

Zájezd do Lourdes (neboli česky do Lurd) je od samého počátku poznamenán mnohými změnami. Zaprvé se počet účastníků rozšiřuje na 75 lidí, které už nepojme jediný autobus, a tak vyjíždíme ve dvou autobusech. Jediný tento rok 1993 se neodjíždí z Ondřejova, ale z Nazareta v pražských Kunraticích. V každém autobuse je jeden kněz.

Hochkönig 2941 m n. m.

V "jedničce" jede P.Janko Ihnát a ve "dvojce" P. Václav Slouk. Další změnou je to, že nemíříme pouze do Rakouska, jak se stalo zvykem v předešlých dvou ročnících, ale jedeme přes Rakousko a Itálii do španělských Pyrenejí, odkud se vracíme přes Francii, kde se zastavujeme na dvou významných místech. Je jasné, že se to nedá stihnout za týden, a tak poprvé má akce 14ti denní trvání. Ale začněme pěkně od začátku. První zastávkou jsou námi oblíbené rakouské Alpy. Vytváří se několik skupinek, z nichž jedna se vydává na vrchol kopce Hochkönig (2941 m n.m.).
Z Rakouska přes Švýcarsko přejíždíme podél nekonečně dlouhého jezera Lago Maggiore do Itálie severně k městu Torino do kláštera Santuario di Oropa, ve kterém míval útočiště sv. Don Bosco, když mu bylo nejhůře. Také my jsme se notně přiblížili psychickému stavu Dona Bosca, protože příjezd autobusu číslo 2 zkomplikoval nedostatek nafty v nádrži. V kopci, v zatáčce a navíc v pozdních nočních hodinách autobus najednou "vyplivl". Nakonec se vše Santuario di Oropa blízko Torina, naše útočiště.
V nižších polohách byly Pyreneje ještě zelené vyřešilo a asi po tříhodinové pauze jsme hladoví štastně dorazili na Oropu, kde jsme našli skutečné útočiště. Ráno v klášteře slavíme mši svatou a pak se vydáváme směrem na francouzskou riviéru. Ubytováváme se v jednom skromném kempingu u města Agde za mírného deště. Druhý den se počasí umoudřuje, a tak můžeme vyzkoušet plavání v moři. Následujícího dne ráno odjíždíme do Španělska, kde nejprve obdivujeme jedno údolí s přehradami a poté se vracíme pod pyrenejský masív. Tábor rozbíjíme u města Pont de Suert. Odtud pak většina z nás přejíždí asi 50 km více do hor pod Pico de Posets. Rozdělujeme se na 3 skupiny. Dvě se chtějí dostat na vrchol, ale každá jinou trasou. Oběma se to nakonec podaří. Skupina, ve které je více lidí první den doráží k jednomu jezírku ve výšce 2600 m n. m. (viz obrázek dole), u kterého se chystáme přespat. V noci je ukrutná bouřka, kterou naštěstí přežíváme schovaní a alespoň částečně krytí před deštěm pod igelity. Následující den byl vrchol Pico de Posets (druhé nejvyšší hory Pyrenejí - 3375 m n. m.) dobyt. Další den odpočíváme a prohlížíme si Pont de Suert.
Odpočatí následující den opouštíme kemp a vydáváme se do Francie, konkrétně do Lurd. Zde narozdíl od Pyrenejí nejsme sami a tak se můžeme účastnit večerního procesí se svíčkami. Další den poznáváme Lurdy se všemi jeho pozitivními i negativními účinky. Po večerním procesí Lurdy opouštíme a vydáváme se směr Taize. Jedná se o malé městečko, kde spatřila světlo světa spiritualita bratří, proslavená organizováním Evropských setkání mládeže a zvláště svými krásnými zpěvy. Trávíme zde dva dny prací i modlitbou. Tímto místem naši pouť více méně končíme a odjíždíme zpět domů. U tohoto jezírka jsme nocovali za ukrutné bouřky