Ultra ea 1999/3

Demokracie, nebo démonkracie? (Jan Zicha)
Medžugorje 1999 (Lenka Uhlířová)
Velké letní putování 2000 za tři pracovní dny!
Zatmění (Zdeněk Krátký)
Balaton 2000
Předvánoční přechod Brd 18. 12. 1999
Studovna na Albertově (Ondřej Pečený)
Prezentace Vrstevnice na Internetu (Ondřej Pečený)
Silvestr 1999/2000
Důležitá upozornění

Demokracie, nebo démonkracie?

Termín "démonkracie" nemám z vlastní hlavy. Poprvé jsem ho slyšel v roce 1992 při národním setkání českých animátorů v polském Olsztyně. Kněz odpovědný za Světový den mládeže v roce 1991 v Czenstochové (jméno jsem bohužel zapomněl) tehdy v úvaze na téma svoboda mluvil o nutnosti pevných morálních základů demokratické společnosti. V pozdějších letech jsem na tuto téměř prorockou řeč často vzpomínal. Např. letos v září mě kolegové ze sousední kanceláře zavolali, abych se zapojil do jejich diskuse. Šlo o to, že pan ministr Mertlík se prý nechal slyšet, že je v podstatě dobře, že komunisté ukradli církvi majetek, protože Komunistická strana je demokratičtější než církev. Otázka, na kterou jsem měl odpovědět, byla, jestli je církev demokratická.

Téma demokracie v církvi, navíc ještě v kontextu sporu o majetek církve v Čechách, se nedá shrnout několika větami. V kanceláři kolegů kromě toho vládla dost jasná shoda pokud šlo o názor na morální i jiné kvality zmíněného představitele strany a vlády, takže jsem se omezil jen na pár upřesňujících poznámek. Později jsem se ale občas v myšlenkách vracel k tomu, jak by se na tento agresivní a nečekaně drzý postoj státní moci mělo správně a stručně odpovědět.

V říjnu jsem se jako pozorovatel účastnil Synody evropských biskupů. Byla to jedinečná zkušenost a dalo by se o ní dlouze vyprávět. Dnes bych však z tohoto dobrodružství chtěl vybrat pouze jeden drobný zážitek, který do jisté míry chápu jako odpověď na výše vyslovený problém.

Na Synodu jsem odjížděl zcela smířen s pasivní rolí pozorovatele. Docela mi vyhovovalo, že se budu moci tři týdny účastnit života společenství biskupů z celé Evropy a přitom přenechám aktivitu odborníkům. Teprve v Římě jsem se dozvěděl, že během Synody je dvakrát vyhrazen čas také pro příspěvky pozorovatelů. Na okamžik jsem se zamyslel nad možností, že bych promluvil, ale pak jsem vzal v úvahu, že i samotní biskupové přednášejí předem pečlivě promyšlené projevy a sebekriticky jsem usoudil, že moje narychlo připravená řeč by za jejich kvalitou značně zaostávala. Rozhodl jsem se, že se podržím moudré zásady "Je lepší sedět, mlčet a vypadat jako blbec, než vstát, promluvit a potvrdit to."

Ještě téhož dne jsem ve vstupní hale auly Pavla VI. potkal kardinála Stafforda, svého "šéfa" z Papežské rady pro laiky. Proběhl mezi námi přibližně tento dialog:

Stafford: "Ahoj, jak se máš?"
Já: "Dobře, děkuji za optání."
S: "Budeš také mluvit?"
J: "Myslím, že ne."
S: "Bylo by dobré, kdybys něco řekl. Jsi mladý…"
J: "… právě proto, že jsem mladý. Raději budu mlčet a poslouchat."
S: "My ale chceme slyšet hlas mládeže."
J: "Nepočítal jsem s tím, že bude taková možnost. Nejsem na to připraven."
S: "A o čem bys mluvil, kdyby k tomu přeci došlo?"
J: (pro stručnost vynecháno)
S: "Zvu tě na oběd. Hodilo by se ti to v sobotu?"
J: "Ano, děkuji. Mohu přijít s manželkou?"
S: "Ano, ale v tom případě by to bylo lepší v pondělí."
J: OK."
S: "… Ale musíš za to zaplatit."
J: ??
S: "Cena za oběd je tvoje řeč na Synodě."
J: "… Dobře. … Ale budu to s Vámi předem konzultovat."
S: "Platí."

Musím říci, že mě po tomto rozhovoru polil studený pot. Byl jsem donucen mluvit. Na jednu stranu jsem byl rád, že už nemusím znovu váhat nad svojí aktivní účastí, na druhou stranu mi bylo jasné, že mě čeká náročná práce na projevu a značná nervozita před jeho přednesením. Nyní při pohledu zpět zůstává samozřejmě již jen to pozitivní. Jsem vděčný panu kardinálovi, že mi takto pomohl stát se plnohodnotným účastníkem Synody. Projev, který byl navíc docela dobře přijat, byl také dobrým vstupem do práce skupinek, která probíhala v následujícím týdnu. Výsledek byl nečekaný: v některých dokumentech Synody se objevily moje vlastní formulace a některé další byly mnou ovlivněny.

A jak to všechno souvisí s úvahami o demokracii? Podle mě velmi úzce. Na vlastní kůži jsem zakusil, že v církvi je slyšet i ten, kdo je odhodlán mlčet. To je mnohem více než pouhá demokracie. A jaký je to kontrast s naším slavným demokratickým státním zřízením, které se ve skutečnosti pomalu ale jistě stává oligarchií relativně malé skupiny lidí s ostrými lokty, dobrými známostmi a tučnými zahraničními konty! Bohu díky, že taková demokracie v církvi není.

Jan Zicha

 

Medžugorje 1999

Letošní velké letní putování Vrstevnice bylo opět zaměřeno na hory, jak již z názvu sdružení vyplývá. Kromě toho jsme navštívili také jedno neoficiální poutní místo. Na rozjezd jsme si dali jednu aklimatizačku v Rakouských Alpách poblíž Dachsteinu. Vystoupili jsme na vrchol hory Donnerkogel (2099m.n.m.). Počasí nám přálo, bylo nádherně slunečno, tak jsme si užívali nádherného výhledu.

Před největší "horskou" akcí, výstupem na Jof di Montasio, jsme si trošku odpočinuli v kempu a ještě jsme si stihli projít Lichtensteinklamm, což je nádherná soutěska. Opět za úžasného počasí jsme se přesunuli do Itálie. Ovšem ne jak je zvykem po silnici, ale železnicí. Pepa bravurně vmanévroval autobusem na železniční vagón a po chvíli jsme se rozjeli (akorát že na druhou stranu, než jsme předpokládali) do tunelu. Večer jsme dojeli pod nejvyšší pohoří Italských Julských Alp - Jof di Montasio, kde jsme po mši v malé kapličce u parkoviště vyrazili na výstup do bivaku. Protože se nám ještě nepodařilo dohonit to čtyřhodinové zpoždění z hranic, šli jsme většinu cesty po tmě. Pro některé to bylo dost náročné, někdo zase byl rád, že nevěděl, co je kolem. Musím ale říct, že se šlo velmi dobře, na rozdíl od první túry byl příjemný chládek a ten výstup do strmého kopce po tmě lépe utíkal. K bivaku (asi 1500 m.n.m.) jsme dorazili kolem 11 hodiny. Chata byla obsazená, tak jsme si ustlali venku. Vrcholová skupina ráno vycházela po sedmé hodině. Ostatní šli na jeden vedlejší vrchol tohoto pohoří. Jedenáct odvážlivců se vydalo na vrchol (2750 m.n.m.). Bylo to, jak to Honza charakterizoval, dost fyzicky i technicky náročné. Celkem sedm hodin lezení nahoru a sedm dolů. Ale stálo to za to. Dnes byl vrchol po mnohaletých pokusech dobyt.

Ráno se všichni vydali na cestu dolů. Dnes jsme si ale užili i dalšího výstupu nahoru. Bylo to opět do bivaku, ale už ve Slovinsku, v Triglavském národním parku. Honza náš výstup nazval Prvovýstupem na Triglav, protože jsme po krátké chvíli ztratili cestu a místo pohodlného postupu po cestě, jsme byli nejdřív spíš víc ve vzduchu, než na zemi. Přes cestu byly totiž spadané stromy, takže jsme vlastně prolézali v jejich větvích. Pak, aby toho nebylo málo, jsme to ještě vzali přímo do kopce, takže s těmi velkými batohy, pod větvemi, opět už dost za šera, to bylo hodně zajímavé. Bivak jsme bohužel nenašli, tak jsme si ustlali půlka lidí v lese a druhá půlka mezi velkými balvany, které tam napadaly z mohutného masívu, který se tyčil nad svahem. Ráno se pokračovalo na Triglav. Ten ale pro nepřízeň počasí, nedostatku vody, dobyt nebyl. Večer se zkazilo počasí a lilo jako z konve.

Z Triglavu se jelo do Chorvatska na Plitvická jezera. Ty nám svojí krásou zahladily nepříjemný zážitek z hranic. Strávili jsme zde celý den. Osm hodin chození mezi jezery a vodopády. I počasí se umoudřilo a kolem oběda jsme už viděli i modrou oblohu a tím víc vynikla ta úžasná modř průzračných vodních hladin.

Přes noc jsme jeli do Splitu, odkud jsme pluli velkým trajektem na ostrov Hvar. První den jsme strávili v kempu ve Starem Gradu. A to buď koupáním, nebo prohlídkou města. Druhý den jsme jeli do města Hvar. Tam jsme si dopoledne prohlédli město z pevniny a odpoledne z moře. Měli jsme totiž půjčeno 6 motorových člunů a celé odpoledne jsme obeplouvali nedaleké malé ostrůvky, na některých jsme i zakotvili a koupali se. Třetí den jsme opustili tento známý chorvatský ostrov a přemístili jsme se do Dubrovníku. Nejúžasnější bylo večerní (skoro noční) rozjímaní při růženci na měsíčním svitem ozářených útesech pod hradbami.

Opět přes noc nás Pepa odvezl do Medžugorje. Tady bylo nejvíc horko. Sluníčko pražilo už od časných ranních hodin, na obloze ani mráček. V tomto malém městečku, které se hodně změnilo od roku 1984, kdy tu začala zjevení, jsme zůstali tři dni. Ale i to bylo málo, abychom stihli v klidu vstřebat všechny zážitky z navštívených míst. Od Podbrda, přes Oázu Míru, nebo Komunitu bývalých narkomanů, až po Križevac, nebo setkání s vizionářkou či společnou mši svatou v místním kostele. A to se ještě muselo zvládnout dopoledne, nebo až později odpoledne, protože přes poledne se tam díky velkému horku nedalo vydržet. Poledne jsme trávili u nedalekých vodopádů (Kravica splav), kam nás Pepa zavezl autobusem. Jinak jsme měli každý den ráno svoji mši svatou. Hodně vděčíme paní Olze Markovičové, která se nám tam věnovala. Vyprávěla o Medžugorje vše od začátku a s velkou trpělivostí odpovídala na naše dotazy.

Aby se aspoň trochu nahradil ten časový pres minulých dní, měli jsme v dalších dnech více odpočinkový program. Jeli jsme podél pobřeží a každý den jsme strávili někde u moře. (Např. Stobreč, nebo Crkvenice.) Většinou ale dopoledne pršelo, nebo alespoň nebylo na koupání, tak jsme si alespoň prohlédli okolí, měli nějaké to témátko nebo mši svatou a odpoledne už počasí umožnilo i to koupání.

A na závěr celé akce jsme si dali ještě jeden vysokohorský výstup na Schafberk (1783 m.n.m.) v Rakouských Alpách. Na vrcholu jsme měli poslední mši svatou, slouženou Otcem Morenem, který nás věrně celou cestu doprovázel, dokonce i na našich horských výstupech. Takový oltář, jaký jsme tady měli, se jen tak někomu nenaskytne.

Lenka Uhlířová

 

Velké letní putování 2000 za tři pracovní dny!

Říkáte, že není možné zdolat několik vysokohorských vrcholů ve dvou pohořích Evropy, pobýt na středomořském ostrově, vykoupat se v moři, navštívit nejkrásnější město v Itálii, zažít řadu dalších nevšedních zážitků a přitom odčerpat z nároku na dovolenou pouhé tři dny? V tom případě si pozorně projděte harmonogram Velkého letního putování Vrstevnice v příštím roce a přesvědčte se. Než se do toho dáte, chtěl bych ještě poznamenat, že duchovním cílem cesty bude město Siena, ze kterého pocházela sv. Kateřina Sienská, jedna ze tří nových patronů Evropy vyhlášených na začátku letošního října papežem Janem Pavlem II. A nyní ten harmonogram:

Pá 30. 6. Večer odjezd z Ondřejova
So 1. 7. Aklimatizační túra v rakouských Alpách
Ne 2. 7. Zahájení výstupu na Triglav (oprava letošního neúspěchu)
Po 3. 7. Výstup na Triglav
Út 4. 7. Koupání v moři v okolí Benátek, odpočinek
St 5. 7. Výstup v masivu 2. nejvyššího vrcholu Apenin
Čt 6. 7. Pobyt v Sieně, vyvrcholení duchovního programu, večer trajekt na Elbu
Pá 7. 7. Odpočinek, koupání
So 8. 7. Výstup na nejvyšší horu Elby, odpoledne trajekt zpět na pevninu
Ne 9. 7. Návrat pozdě večer

Předběžná cena pouti je 4.600,- Kč pro členy a 5.000,- Kč pro nečleny Vrstevnice. Cena zahrnuje Dopravu, stravu a ubytování.

 

Zatmění

Je pondělí 9. srpna večer. Z Ondřejova vyjíždí autobus Sdružení Vrstevnice s hlavním cílem: spatřit úplné zatmění Slunce u maďarského Balatonu. Hranice jsou průjezdné bez jakýchkoli problémů a proto již poměrně brzy zastavujeme u kempu nedaleko turistického centra Siófok. Honza Zicha podotýká, že je zvědav na tuto netradiční Vrstevnickou akci: budeme bydlet na jednom místě, budeme hodně spát a odpočívat, nepolezeme na žádnou horu a jídlo budeme mít snad i třikrát denně. To ještě na žádné akci Vrstevnice nebylo. Rozestavěli jsme tedy v útulném kempu stany a celý den se rekreovali. Večer jsme si vyslechli astronomickou přednášku pana Zichy, abychom byli na onen ojedinělý přírodní úkaz dokonale připraveni.

Všechny předpovědi počasí na středu se podobají jako vejce vejci: zataženo. Proto ani osobně nedoufám, že něco uvidíme. S jedním nepovedeným zatměním však pro mne svět nespadne.

Budí nás déšť, který svými kapkami doráží na stěny našeho stanu. Říkám si: nu což, jsme v pásu totality, tak tu alespoň bude tma, a tak zjistíme, že se něco děje. Déšť však postupně ustává a začíná to vypadat na pěkný letní den. Stále tomu ještě nevěřím. Přesunuli jsme se více do vnitrozemí, abychom měli k pozorování větší klid. Vše je připraveno, nastaveno, přírodní divadlo může začít. K mému překvapení se poslední zbytek mraků roztrhal a již nic nebrání tomu, aby Měsíc zastínil Slunce. Jaké budeme mít pocity? Ochladí se? Co reakce zvířat a přírody? Bude úplná tma? Nepodíváme se nedopatřením do slunce v okamžiku, kdybychom se neměli dívat? Je lepší svářecí sklo, černobílý negativ, disketa, nebo rentgenový snímek? Tyto otázky si asi každý z nás klade. Více než hodinu pozorujeme, jak Slunce ustupuje Měsíci a ten Slunce neustále ukrajuje.

A je to tu. Náhle se stmívá, mírně se ochlazuje, zmocňují se nás nepopsatelné pocity něčeho neznámého. Za sklíčky ještě vidíme Bailyho perly a pak již nic. Je pravý okamžik na to, podívat se vlastním okem na korónu, světlý obzor a hvězdy. Ano, úplné zatmění Slunce je opravdu nezapomenutelný zážitek. Dvě minuty a dvacet dva sekund nám utíká asi desetkrát rychleji než obvykle. Nezapomenutelným zážitkem pro mne byly též reakce lidí okolo mne. Údiv, ticho, jen místy přerušované výkřiky jako "paráda, senzace, krása,…". Neobvyklé výrazy ve tvářích. I kdybychom sem jeli jen kvůli těm 142 sekundám, tak to splnilo svůj účel. Proti očekávání mnohých sekt se však nekoná ohlašovaný konec světa. Je tu opět krásné letní odpoledne, jen srpečky pod korunami stromů prozrazují, že jsme byli svědky něčeho, čeho nebudou v našich zeměpisných šířkách svědky ani naše děti a vnoučata. Pravda, silnice tu jsou nyní mírně ucpané, ale avizovaný dopravní kolaps se nekoná, Maďarsko se na tuto "atrakci" připravilo velice dobře. Milióny lidí, které jsme tu čekali a báli se, že budeme ušlapáni, se zřejmě sešli na druhé straně Balatonu :-)

A co teď? V Balatonu jsme se vykoupali, prožili úplné zatmění Slunce, co více? Máme tu být ještě celé čtyři dny. Jak jsme však v zápětí zjistili, Balaton a jeho okolí má co nabídnout. A nejen mělkou vodní nádrž, kterou ocení zejména neplavci, protože abyste si zaplavali, musíte ujít ve vodě několik desítek metrů.

A tak jsme cestovali po okolí Balatonu. Zámek v Keszthely má krásné zahrady, termální koupaliště v Hévízu bylo opravdu teplé a to tak, že jsem se nachladil ze studenějšího vzduchu. Navíc si zde můžete zapůjčit duši, tzv. "úszogumi", a na ní se "plavit" po koupališti. Romantická byla i zřícenina Szigliget. Jen bych náruživým obdivovatelům krasových útvarů nedoporučoval návštěvu jeskyně v Tapolce. Stáli jsme tam více než 90 minut frontu na lístky, abychom se poté dozvěděli, že vstupenky na jízdu na loďkách po jeskyni nám již neprodají a že můžeme jen do jeskyně, která je však jen dírou do země bez krápníků. Zato doporučujeme pizzerii hned vedle jeskyně. Za návštěvu určitě stojí klášter v Tihany a procházka po přilehlém poloostrově. Ke klášteru jsme se dostali trajektem ze Siófoku přes Balatonfüred.

A už tu je neděle ráno a balíme. V nedaleké Pannonhalmě jsme navštívili nádherný benediktinský klášter nad městečkem a měli příležitost účastnit se mše svaté s kněžským a jáhenským svěcením (mše byla bohužel celá v maďarštině :-().

Každý z nás patrně na Balaton odjížděl s jiným očekáváním: někdo se těšil na to, jak se rozvalí u vody a bude chytat bronz, jiný se již několik let zase těšil na to, jak uvidí úplné zatmění Slunce, další se chtěl vrátit na oblíbená místa, nebo jen nějak vyplnit svůj volný čas. Domnívám se, že každý si přišel na své. Byla zde možnost přijímat svátosti, účastnit se mše svaté, popovídat si o čemkoli s přítomným mladým knězem.

Rád budu vzpomínat na jedinečný přírodní úkaz, na koupání v deset hodin večer, ale i na to, jak jsem si po 12 letech opět zahrál kanastu, na posezení při maďarském vínečku, na výlet do Siófoku a okolí Balatonu, ale i na lángoš se smetanou. Osobně jsem se akce Vrstevnice účastnil po třech letech a ověřil jsem si, že Vrstevnice má mladým i starším stále co nabídnout.

Každý z nás si z Maďarska něco odvezl. I kdyby to byl jen úsměv a pozdrav od člověka, kterého ještě včera neznal, pohled na nějakou rozkvetlou květinku či uvědomění si, že Bůh nás má rád vždy a všude, tak tam nejel zbytečně.

Zdeněk Krátký

 

Balaton 2000

Zatmění Slunce se bude skutečně ve střední Evropě opakovat až za 136 let. Pobyt u Balatonu byl však v letošním roce tak úspěšný, že se ozvaly hlasy volající po jeho opakování klidně i za slunečního svitu. Navíc jsme se rozhodli nabídnout při této příležitosti jinou zajímavou atrakci: několik windsurfingů a výuku základních prvků jízdy na nich. Samozřejmě nebude chybět také duchovní program, výlety za pamětihodnostmi v okolí Balatonu a závěrečná zastávka v Pannonhalmě. Termín konání je pondělí 28. srpna večer - sobota 2. září večer. Předběžná cena (která opět zahrnuje dopravu, stravu a ubytování) činí 2.200,- Kč pro členy a 2.400,- Kč pro nečleny Vrstevnice.

 

Předvánoční přechod Brd 18. 12. 1999

Dovolujeme si Vás, ctění členové Vrstevnice, pozvat na svého druhu ojedinělou akci, přechod BRD (Bundes Republik Deutschland). Zvláště pozoruhodné je, že se zmíněnou oblast pokusíme přejít v jediném dni. Sejdeme se ve vlaku, který odjíždí v sobotu 18. prosince t.r. v 6:50 hod. z Prahy-Smíchova. Cílová stanice Všenory se nalézá mezi Prahou a Berounem. Dále po vlastních, je to už jen "kousek" - nějakých 45 km. Vybavení (a jídlo) na pochod závějemi v třeskutém mrazu a mimo oblast civilizace je silně doporučeno. Neváhejte a pojďte!!! Nikdy nezapomenete.

 

Studovna na Albertově

Hned zpočátku je třeba říci, že počítačová studovna na Albertově není zdaleka využívána tak, jak by podle své kapacity mohla. Z doslechu vím, že nejvíce lidí sem přicházelo v době počítačového kroužku Zdeňka Krátkého, ale tento kroužek již od léta neprobíhá. Kvůli umožnění přístupu a případné pomoci by měla být ve studovně každý pracovní den služba. Ve skutečnosti se bohužel často stává (mě nevynechávaje), že se služba opozdí či dokonce nepřijde vůbec. Předcházet tomu lze samozřejmě na prvním místě zodpovědností služby samotné, ale chcete-li mít jistotu, že nenajdete mříže ve 4. patře zamčené, kontaktujte s předstihem danou službu. Ve většině případů bude ideální kontakt přes elektronickou poštu či telefonem. Aktuální rozpis služeb a kontaktů následuje (středa zůstává nevyjasněna):